V pondělí 9. 5. 2022 jsme se sešli na nádraží v České Lípě a vyrazili jsme tentokrát minibusem směr Ledčice po Řípem. Cestou jsme se zabavili slovními hrami a povídáním a brzy už jsme zahlédli horu Říp.
V Historyparku jsme se občerstvili a přeměnili se nejprve na experimentální archeology, kteří když něco objeví, musí nejprve sami vyzkoušet, jestli to takhle mohlo fungovat. Brousili jsme na kameni zbraně a nářadí, mleli mezi kameny zrníčka na mouku, tkali látku, to vše s pomocí pazourku, různých typů břidlic a žuly, dřeva, bavlny, vlny a lnu. Také jsme vytvářeli optimální terén pro stavbu vesnice v 3D pískovišti. Keltové přinesli od Římanů vynález mletí mouky za pomoci mlýnských kamenů a tím mletí mouky zase o něco usnadnili. Vyzkoušeli jsme také pravěký vrták, který nebylo jednoduché uvést do pohybu, chtělo to získat správný grif, ale nakonec se to všem povedlo a dírku do kamene nebo dřeva vyvrtali. Uvědomili jsme si jakým pokladem pro pravěké lidi byly jejich zbraně, oblečení a „obyčejná“ mouka, co je to stálo času a trpělivosti 🙂
Jako archeologové průzkumníci jsme dostali na starost prozkoumat pole a za pomoci detektoru kovu najít všechny „vzácné“ nálezy. Naše skupinky archeologů pečlivě místo vytipovali, motyčkou odhrabali a zeminu po vrstvách „prosívali“, aby jim nic neuniklo. Našli jsme staré hřeby i hřebíky z podkov, drátky, sváry apod. A když se povedlo za pomoci křesadla, práchna a suché trávy rozdělat oheň, upekli jsme si i slíbené buřty.
Minibus nás popovezl do Ctiněvsi a my jsme se co by družina Praotce Čecha vydali na bájnou horu Říp …
„Napřed šli zvědové, za nimi ozbrojenci a uprostřed vojvoda Čech, kolem vladykové, …. cesta se zdála nekonečná a nebezpečná, kdo se vzdálil od výpravy, stal se obětí dravých zvířat nebo hadího uštknutí.“ Naštěstí jsme o žádného člena výpravy nepřišli a brzy jsme dorazili na místo, kde jsme mohli společně zvolat: „To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající... jen jména nemá, rozvažte, jakým jménem by měla být pojmenována,“ pravil vojvoda Čech pevným hlasem. „ Tvým! Tvým nechť se jmenuje!“ …
Také jsme si připomněli za pomoci obrázků a zdatných vypravěčů další staré pověsti a vydali se dále směrem k vrcholu, abychom zdejší kraj zbavili řádění divokého kance. Stejně jako statečnému Bivojovi se nám to podařilo, kance jsme chytli, odnesli a vykuchali, neboť skrýval sladkou odměnu 🙂
Měli jsme štěstí, naše výprava zaujala zvědavé otakárky ovocné. Jsou u nás vzácní, vzácnější než příbuzní otakárci fenykloví. Častěji se vyskytuje v jižní Evropě, u nás obývá teplé oblasti, hlavně jižní svahy pokryté křovinami ve vrcholových partiích kopců v severních Čechách a je u nás chráněný.
A pak hurá dolů z vrcholu hory Říp krásnou lipovou alejí až k minibusu a cesta domů. Výlet se vydařil, těšíme se na příště 🙂
