V knihovně na Špičáku je prima, na tom jsme se shodli 🙂
Jsou tam milé a vstřícné knihovnice a knihovna je útulná.
Seznámili jsme se s novými knihami, začetli jsme se do nich, a pak jsme se snažili nalákat čtenáře. Chválili jsme příběh, vtip, obrázky, zajímavé informace, …
Žádná kniha nezklamala.
Mladší zvídavci se dále zabývali otázkou “ Chtěl/a bych být slonem?“ spolu s básničkou Jiřího Dědečka – Slon. Hledali jsme pro a proti. Krátce – líbila by se nám svoboda, bezstarostnost, ale báli bychom se o život. Básničku jsme dramatizovali, třeba jsme recitovali jako roboti. Překvapivě nejveselejší byla dramatizace smutku :-))) to jsme se vážně pobavili.
SLON – Jiří Dědeček
Mně se nejvíc líbí slon,
chtěl bych mít nos jako on.
Nosil bych ho omotaný kolem těla,
celá naše třída by mi záviděla.
Prostě bych se jednou rád stal slonem,
jenomže to nepůjde tak honem.
Nebude to lehké, já to vím,
pro začátek aspoň hodně jím!
Nakonec jsme prošli čtenářskou hádankou – Které slovo patří na linku, je skryto?
________________ celý den spí. Až večer, když jdu spát, probudím ji. Oči se jí vesele rozsvítí a prohlížíme si spolu knížku. Potom si čtu a ________________ mi zvědavě nakukuje do stránek. Mám-li knížku veselou, celá září. Očička jí svítí a je nám oběma do smíchu. Ale pak už se mi chce spát, zavřu oči a najednou nejsem. Spím a ________________ je vzhůru. Maminka vstoupí po špičkách do pokoje a pošle ji spát. Až zase večer, než ulehnu, ji probudím.
Starší se snažili odhalit nesrovnalosti nebo nepravdy v textu a ilustracích populárně naučné knihy Darebák David a zvířata od Francescy Simonové. Vyhledávali podezřelé informace, snažili se je ověřit, což se ne vždy podařilo, ale vše bylo odhaleno. Např.
Váží žralok obrovský jako dva školní autobusy plné dětí?
Mohlo by cévami plejtváka obrovského prolézt malé dítě?
Sežere plejtvák obrovský opravdu 1000 kg potravy za den?
A co tygr, má kůži pruhovanou stejně jako srst?
Strká pštros hlavu do písku, když se bojí?
Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací, ale objevily se i nové otázky. Prostě nikdy nemůžeme vědět vše a to je dobře, stále je nad čím bádat, o čem přemýšlet.
Což věděli už ve starověkém Řecku, jak potvrzuje známý citát připisovaný Sokratovi „Vím, že nic nevím.“
Uvědomili jsme si, že při získávání informací bychom měli být vždy ve střehu, být kritičtí , ověřovat pokud možno z více zdrojů. Důvěřuj, ale prověřuj:-)